Boje o Liptov patřily při osvobozování Československa v závěru druhé světové války k tvrdým epizodám vítězného postupu jednotek Rudé armády a 1. československého armádního sboru proti německé a maďarské armádě. Na konci ledna 1945 byla dobyta obec Liptovský Hrádok, ale další postup 4. ukrajinského frontu na tomto směru zastavil houževnatý odpor nepřítele využívajícího okolní horský terén, nepříznivé povětrnostní podmínky i problémy se zásobováním pohonnými hmotami, potravinami a municí. Opakované pokusy o proražení nepřátelské obranné linie 3., 5. a 15. února nevedly k úspěchu. Bez výrazných výsledků skončily také další pokusy o ovládnutí města v březnu 1945.
Teprve útok 24. střelecké divize Rudé armády a 1. československého armádního sboru z 30. března 1945 vedl k obsazení Liptovského sv. Mikuláše a Ružomberoku dne 4. dubna 1945. O této bojové epizodě, která pro svou tvrdost byla někdy přezdívána jako „druhá Dukla“, natočil v roce 1970 dokumentární film „Cesta k domovu“ režisér armádního filmového studia Jozef Sedláček. Ve filmu na svoje bojové nasazení na Liptově vzpomínala řada bývalých slovenských vojáků jako na mimořádně těžké boje, jimž však byl v tehdejší politice dějin vymezen menší prostor než slavnější bitvě o Dukelský průsmyk. Ztráty 1. československého armádního sboru činily v těchto bojích přitom více než čtyři a půl tisíce padlých. Někteří z respondentů Sedláčkova filmu patřili k těm, kteří se nejdříve po boku německých spojenců účastnili tažení proti Sovětskému svazu, a teprve později našli „cestu k domovu“.
